Asi jste si všimli, že náš blog teď obohacují naši kamarádi, kteří navštívili zajímavé země a mají zážitky, o které je škoda se nepodělit. Už jste byli s Gabi na Bali, teď se vydáme s Martinem do Holandska, kde je na ERASMU.
Upřímně jsem nějakou dobu přemýšlela, do jaké kategorie tenhle článek zařadit. Rozhodla jsem se pro kategorii TRAVEL, a to i když se jedná o článek z Prahy. :) A to právě z toho důvodu, že občas pro mě Praha jako takové cestování a objevování je, protože mě nikdy nepřestane překvapovat.
V Praze jsme se narodila, ale ani po těch 25 letech ji pořád dokonale neznám. Vždycky mě překvapí nějakým úžasným zákoutím, které mi jednoduše vyrazí dech. A jinak tomu nebylo ani tentokrát.
Když jsem dostala na zapůjčení foťák Nikon P600, hned jsme věděla, co budu o víkendu dělat - FOTIT. Skvěle mi k tomu nahrálo i úžasné počasí, takže výlet po Praze byl jasný. Mám to štěstí, že můj přítel zná v Praze úžasná místa, takže jsem lokalitu ani moc dlouho hledat nemusela.
Vydali jsme se od Strahova přes koleje až k Petřínské rozhledně, kde jsme obklikou sešli až na Újezd. A řeknu vám, ty výhledy, to je prostě nádhera. To se fotilo samo. Na pár mých "foto úlovků" se můžete podívat právě teď. :)
#fotimnikonem #jsemnikon
 |
| Já a želvák (tohle není upravené, dobarvované...takhle dokonalé to tam prostě je) |
Vím, že jste se děsně těšili na pokračování,
nervozitou si okousávaly nehty a každou minutu kontrolovaly blog......aaaaa už
je to tu :D :D (Doufám, že většina z vás chápe ironii)
Neochočená!! Byla tak nádherná, dokonalá a elegantní, a díky bohu taky bezzubá. :D Jsem asi první člověk na světě, který málem utopil mořskou želvu. Ona se totiž jednou za čas musí nadechnout na hladině, a když jí stolkuje obrovská Gábina s gigantickým brčkem v puse, trochu se bojí. Naštěstí mi to došlo. Milovníci zvířat klid, ona vydrží až 30 minut! Takže želva žije, je v pohodě, celá a s plícema plnýma vzduchu.
Kdo ale nebyl v pohodě, jsem byla já! Řekněme, že mi úplně nesedla dešťová voda, která tekla ve sprše. Lehce jsem totiž odignorovala nápisy: Nepít s velkým vykřičníkem. Já sem přeci žila půl roku v Asii, já mám azbestový žaludek...... No očividně nemám! Jsem si vědoma, že to není zrovna pěkné téma, ale v Asii to nikoho nemine. Tak vám prozradím sladké tajemství: Kupte si místní léky. Já osobně je nazývám Betonárka, jestli si rozumíme :D
Další náš cíl byl jeden z ostrovů Gili. Jsou
to 3 malinkaté ostrůvky hned vedle sebe.Čím menší, tím méně elektřiny a
civilizace.
Já byla na Gili Trawangan. Jako na jediném z ostrůvků je tu i
noční život a nepotkáte tady miliony nechutně zamilovaných novomanželských párů
jako na Gali Meno (bůh ví proč, hodně novomanželů chce strávit 14 dní na
poloopuštěném ostrově, často bez elektřiny, dobré koupelny a navíc bez alkoholu :D).
Na Gili se logicky dostanete jenom lodí. Lodí, která s sebou mlátí a hází.
Lodí, ve který se vám bude chtít zvracet, ale není kam. Má jen okýnka. A záchod je
pořád obsazený a i kdyby nebyl, k tomuhle obličej strčit nechcete. Můžete
jet i na střeše, tam to s blitím taky nevidím slibně. Já bych raději měsíc
nejedla a koupila si cestu vrtulníkem, kdybych nebyla žrout obecný. Nekupujte lístky v hotelích, cena jde
usmlouvat na ulici až o polovinu.
 |
| Těsně před tím, než jsem jen silou vůle držela vnitřnosti uvnitř. |
Měla bych taky zmínit, že na Bali i Gili
v době odlivu prostě hodně, hodně, hodně klesne voda. Takže každý den, cca půl
dne, máte pláž o několik desítek metrů větší. Taky na dně není žádný píseček,
ale korály. Takže staré gumové botky do vody z Chorvatska tradáááá, se
vracejí z propadliště dějin. Nebo můžete jako já chodit do moře
v ploutvích pozadu. Je to opruz, ale ty vypracovaný krční svaly
z neustálého otáčení stojí za to :D Když jsem se konečně dostala do vody,
byla jsem z potápění, čtěte šnorchlování, trochu zklamaná. Nechápejte mne
zle, ale já už se v Asii potápěla v národním parku, a ty ryby a
korály jsou všude stejný.
Ale pak to přišlo, spíš připlavalo......želva!!! Živá
želva!!
Neochočená!! Byla tak nádherná, dokonalá a elegantní, a díky bohu taky bezzubá. :D Jsem asi první člověk na světě, který málem utopil mořskou želvu. Ona se totiž jednou za čas musí nadechnout na hladině, a když jí stolkuje obrovská Gábina s gigantickým brčkem v puse, trochu se bojí. Naštěstí mi to došlo. Milovníci zvířat klid, ona vydrží až 30 minut! Takže želva žije, je v pohodě, celá a s plícema plnýma vzduchu.
 |
| My tři :P |
Kdo ale nebyl v pohodě, jsem byla já! Řekněme, že mi úplně nesedla dešťová voda, která tekla ve sprše. Lehce jsem totiž odignorovala nápisy: Nepít s velkým vykřičníkem. Já sem přeci žila půl roku v Asii, já mám azbestový žaludek...... No očividně nemám! Jsem si vědoma, že to není zrovna pěkné téma, ale v Asii to nikoho nemine. Tak vám prozradím sladké tajemství: Kupte si místní léky. Já osobně je nazývám Betonárka, jestli si rozumíme :D
 |
| Pláž v Kutě, tady jsem ukázala svůj sportovní talent :D |
Naše poslední naplánovaná zastávka byla opět na
Bali, v Kutě. Rozhodně se nejedná o osamělé pláže, s palmama a bez
lidí. Kuta je Španělsko.....široké písčité pláže, bez stromů, miliony plážových
prodavačů, za všechno je nějaký poplatek atd. Prostě na válení a odpočinek
opravdu nic pěkného. Ale na co je to dokonalé.....na surfování (a co
s sebou přináší serfování? Surfařééé).
Najali jsme si učitele, těžko říct, zda uměl serfovat. Chvilku jsme se
váleli na písku jako ryby na suchu a překonávali imaginární vlny a pak jsem šli
na to. Surfováním se to nazvat nedá! Sejmula mě asi tak každá 2. vlna, 10x mě
přetáhlo vlastní prkno a vypila jsem hektolitry slané vody (která uplně nedělá dobře
na ten zabetonovaný žaludek). Taky přece frajerka nebudu jezdit v tričku,
jako všichni ostatní... takže jsem měla totálně odřené břicho (na to slaná voda
taky nedělá dobře). Párkrát jsem se ale postavila a můj životní výkon můžete
vidět na videu níže. :P A víte co, byl to naprosto dokonalý zážitek..... párkrát
se mi ve vlnách rozvázaly plavky, takže to byl zážitek i pro další lidi. :D
Byla to moje premiéra, ale protože
jsem drsná snowborďačka očekávala jsem, že za hoďku už budu projíždět tunely ve
vlnách.
Poslední dva dny nám zkazila informace o výbuchu
sopky na vedlejším ostrově. Sopka čoudila přímo na letiště na Bali a tím pádem
zavřeli letiště. Nastalo období neustálého sledování poryvů větru, z přítele se
stala rosnička Voldánová. Místo krátkého
letu jsme vystřídaly hned několik dopravních prostředků a strávily na cestě o
20 hodin déle, ale co, aspoň jsem se seznámila s pár kamioňáky při čekání
na trajekt. :D
I přes ten únavný konec, tahle dovolená byla
prostě a jednoduše ÚŽASNÁ. Všechny vnější i vnitřní jizvy už jsou zahojeny a
zůstaly jen skvělé vzpomínky na jedno z nějkrásnějších míst, které jsem kdy viděla. A to já jsem vážně velký
kritik. :P
Tak zase příště u jiné cesty :)
Vaše cestovatelka, G.
P.s. a jako bonus pro vás mám dneska i video :)
 |
| lehce unešená...a dokonale šťastná |
Na téhle fotce jsem původně nebyla sama, hned pod vedlejší větví obědvala místní 15tičlená rodina. Byli oříznuti pro jejich posměšné výrazy. :D
Na začátek bych měla říct, že nejsem nový člen týmu, i když do klanu Ježkových patřím už 15 let. Taky nejsem blonďatá a fotogenická, takže se všem
omlouvám za případné šoky při pohledu na mé fotky (budu se snažit vybírat ty
zdraví neškodné). Moje články budou o životě a cestování v jihovýchodní
Asii (možná i někde jinde), kde jsem nějakou dobu žila, takže vám můžu
povyprávět nějaké ty, jak by Slováci řekli, pikošky. :DPrvní náš výlet bude na Bali, a to proto, že je to můj nejnovější zážitek, takže historky jsou stále živé (bolestivé a viditelné:D).
Jako první je nejdůležitější zmínit, že Bali je zatraceně daleko!
Přeskočím popisování 27 hodinové cesty a přistaneme rovnou v Jakartě. Tu
vlastně taky můžeme přeskočit, protože tam nic není. Takže tramtadadááá a jsem
na Bali. Na jediném hinduistickém ostrově muslimské Indonésie, což znamená, že
je tam čisto (což je mimochodem zázrak kdekoliv v jihovýchodní Asii), lidé
jsou opravdu milí a mluví anglicky (další zázrak).
Myslím, že nejjednodušší bude, když Vám popíšu svojí cestu, o ostatním bych
musela hledat info v průvodcích, a to se mi nechce....a ani by to nebylo zábavný.
Dovolenou jsme naplánovali na přelom října a listopadu. Listopad už je mimo
sezónu, pak začíná deštivé období (nevěřte cestovním agenturám, které tvrdí, že
přes Vánoce jako zázrakem přestává pršet a je krásně, a hned jak Ježíšek
odejde, zase pršet začíná!)
Začínali jsme v oblasti Nusa Dua – luxusní nové
hotely. Všechny postavené po natočení filmu Jíst, milovat, meditovat.
Výhled v hotelu v Nusa Dua
Ještě lepší výhled v hotelu v Nusa Dua
Tenhle
film způsobil, že všichni chtěli jíst, meditovat a milovat a chtěli to dělat taky na Bali, takže ceny jsou v podstatě stejné jako v Evropě, krásné
pláže a výborné restaurace. Zde jsem dostala skvělý nápad: půjčíme si motorky
(skůtry, ale motorka zní víc drsňácky) a pojedeme 250 km napříč celým ostrovem
přes hory a podíváme se na vodopády. Nápad super, ale zapomněla jsem na
fakt, že jsem seděla na motorce dohromady tak 3 hodiny za celý život. Zpětně
taky nevidím jako nejlepší rozhodnutí jet hlavním městem velikým jako Praha ve
všední den v ranní špičce v tílku, žabkách a helmě, do které byste se
nasoukali ještě s jednou helmou. Největší vrchol idiotských nápadů pak
bylo otáčení se na osmiproudé dálnici (je to tam naprosto normální, aby bylo
jasno). Jak asi tušíte skončilo to infarktem mého přítele, vypadnutím očí 50
motorkářů a usmažením brzd velkého náklaďáku.
A největší hrůzou......odřela jsem si kolínko! Jako správný neohrožený bizon
jsem usedla zpět na motocykl a vyrazila dál, urazila/otočila na druhou stranu
pár zpětných zrcátek aut, dojela do hor, kde bylo 15 stupňů a mlha (mimochodem skvělé
počasí na tílko bez podprsenky).
Jasný člen motorkářského gangu!
Zkoukla jsem slavný plovoucí chrám Pura Ulun
Danu Batur, který už chvilku očividně plovoucí není, ale i tak stojí za to.
(Víte, že do chrámu nemůžou menstruující ženy?! Je to napsané na opravdu velikých tabulích při vchodu. To nás jako bůh nemá týden v měsíci rád? Tak proč nás tak sakra stvořil? A teda jedna technická…..jak se to hlídá? :D)
Již dlouho neplovoucí chrám Pura Ulun Danu Batur. (on zase plovoucí bude, až naprší a neuschne:D
Tady už u chrámu Pura Ulun Danu Batur napršelo
Když jsem se naklonila do zatáčky, měla jsem v jednu chvíli půlku hlavy v otevřených dveřích autobusu a mohla mávat cestujícím.
Malá rada, nesnažte se otáčet motorku jako kolo a vézt ho vedle sebe. Je vážně těžká, a když přidáte plyn, ujede vám, a bez jakéhokoliv vašeho přičinění atakuje vašeho přítele na jiném skůtru:D. I přes další nepovedenou akci s otáčením jsem opět, teď už trochu méně nebojácně, sedla na přístroj a jala se sjíždět vážně prudké serpentýny, kde autobusy nečekaly až projedete zatáčku, aby vás předjeli.
Když jsem se naklonila do zatáčky, měla jsem v jednu chvíli půlku hlavy v otevřených dveřích autobusu a mohla mávat cestujícím.
I tak jsme ve zdraví
dorazili do údolí, kde jsme se vykoupali v úžasném vodopádu GitGit. Pak ale nastala chvíle odjezdu a tedy i akce:
Jak dostat Gábi na kopec. Přiznávám, skůtru už jsem měla plný zuby. Nakonec mě zachránil můj rytíř na bílém koni, jinak
bych tam asi byla do teď. Vyjel nahoru na svém skůtru, stopnul si auto, sjel dolů
a odvezl mě i motorku na kopec. Následovala nekonečná cesta zpět do hotelu přes
celý ostrov, skrz hlavní město a do toho padla tma. A ta je v Asii už v 6 odpoledne a to totální! Jak jste jistě pochopili, jsem v pořádku,
živá a zdravá, jediná má újma je jizva na koleni, kterou mimochodem miluju,
protože JÁ JELA NA SKŮTRU A PŘEŽILA. Což se ale nedá říct o mém příteli, který
prodělal několik srdečních zástav, přibylo mu pár vrásek a zešedivěly vlasy.
Ale to nevadí, protože mu stejně šokem hned vypadaly.
velice přirozený úsměv u vodopádu GiGit po útrapách na motorce
Další naše zastávka byla ve vnitrozemí ve městě Ubud. Och och och ten je
krááásný. Přesně tam nad rýžovými políčky meditovala Julia Roberts.
The Ubud Palace
Je to město
umělců, jógy a SPA. Což znamená, že město je jedna veliká výstava. Každý si tam
najde své. (A já jsem podle mého viděla obrázek, který jsem malovala ve školce
:D) Také to znamená, že za masáž tam hodně připlatíte. Tak dvakrát tolik než je
zvykem jinde. Ale to místo má neuvěřitelnou atmosféru! A neúžasnější
věc.....rýžová políčka Tegalalang!! Nejsem ten typ, co se rozplývá nad každým
kostelem a každým stromem, ale tohle mi vyrazilo dech. Myslím, že jsem vypadala
jako turisti u Orloje. A jsem si jistá,
že místní si říkali něco jako, booooože neviděli jste pole?! Ale když stojíte
na kopci, koukáte do údolí a pod vámi jsou stovky políček v neuvěřitelně
jiné zelené barvě, než známe z Evropy, a všude jsou palmy, spadne vám
čelist. Pak jsme ochutnali kávu Kopi Luwak na místní kávové plantáži. Kdo by
nevěděl, je to nejdražší kafe na světě a než ho vypijete, vykadí ho cibetka, mňam :D. Mě osobně víc zaujal místní čaj z citrónové trávy, který chutnal jako čaj
z automatu v nemocnici.
Rýžová políčka Tegalalamg…. Vidíte tu zelenou!!
A pak přišla další pecka, další vodopád! Tegenungan
Waterfall byl neuvěřitelně veliký, neuvěřitelně silný, a ještě neuvěřitelnější
bylo, že místní pronajímali nafukovací kruhy na které jste si sedli/lehli a oni
vás strčili do místa, kde vodopád padá do laguny a vy jste prostě vyletěli na
druhé straně. Bolí to, hodně to bolí, tak jsem jela hned 3x :D.
Město Ubud jsem si
naprosto zamilovala i proto, že jsme bydleli v naprosto
úžasném hotelu. Byl za městem, rodinná firmička, v klasickém místním
stylu. Nikdy jsem nezažila takové služby. Odvoz do i z města na zavolání zadarmo,
snídaně do postele na objednanou hodinu, drink zadarmo, kdykoli jste se mihli
okolo zaměstnanců. Odkaz najdete ZDE. A to jídlo!!
Takové menší ochutnávkové menu
Vzhledem k tomu, že Bali je
ostrov, neexistuje moc místních jídel. Nejčastější je Mie Goreng, tedy nudle
s kuřetem. A pak samozřejmě v Asii všudypřítomné Kari. A právě
v Ubudu jsem ochutnala to nejlepší žluté kari!! Bylo to ve Warung Makan Bu
Rus. Odkaz máte ZDE . Warung znamená něco jako vývařovna. (Mimochodem,
kdykoliv si budete moct v Asii vybrat mezi restaurací a stánkem na ulici
nebo Warungem, volte restauraci jako poslední volbu.) Na Bali je to trochu složitější najít
Warung, vše je už hodně civilizované, ale v kontinentální Asii jsou
vývařovny na každém kroku.
typické Mie Goreng (alias Koza v goretexu. Mie- se čte méé, takže logicky koza, a goreng má hodně blízko ke goretexu, přeci)
Ale o jídle v Asii až jindy.
Vaše cestovatelka,
G.
Holka jako obrázek v okně v hotelu v Ubudu.
Chrám Pura Luhur Uluwatu –je to nejposváznější z chrámu Bali, strážce jihozápadní strany ostrova…..někdo by ale měl ochránit chrám před tlupama vzteklých opic. Je opravdu těžké dělat modelku na fotku, když vás atakují opice velikosti krávy se zubama žraloka :D Žlutá stuha nepatří k mému outfitu, vyfasujete jí před vchodem spolu s dlouhou sukní a šátkem, pokud nemáte svoje.
