 |
| Já a želvák (tohle není upravené, dobarvované...takhle dokonalé to tam prostě je) |
Vím, že jste se děsně těšili na pokračování,
nervozitou si okousávaly nehty a každou minutu kontrolovaly blog......aaaaa už
je to tu :D :D (Doufám, že většina z vás chápe ironii)
Neochočená!! Byla tak nádherná, dokonalá a elegantní, a díky bohu taky bezzubá. :D Jsem asi první člověk na světě, který málem utopil mořskou želvu. Ona se totiž jednou za čas musí nadechnout na hladině, a když jí stolkuje obrovská Gábina s gigantickým brčkem v puse, trochu se bojí. Naštěstí mi to došlo. Milovníci zvířat klid, ona vydrží až 30 minut! Takže želva žije, je v pohodě, celá a s plícema plnýma vzduchu.
Kdo ale nebyl v pohodě, jsem byla já! Řekněme, že mi úplně nesedla dešťová voda, která tekla ve sprše. Lehce jsem totiž odignorovala nápisy: Nepít s velkým vykřičníkem. Já sem přeci žila půl roku v Asii, já mám azbestový žaludek...... No očividně nemám! Jsem si vědoma, že to není zrovna pěkné téma, ale v Asii to nikoho nemine. Tak vám prozradím sladké tajemství: Kupte si místní léky. Já osobně je nazývám Betonárka, jestli si rozumíme :D
Další náš cíl byl jeden z ostrovů Gili. Jsou
to 3 malinkaté ostrůvky hned vedle sebe.Čím menší, tím méně elektřiny a
civilizace.
Já byla na Gili Trawangan. Jako na jediném z ostrůvků je tu i
noční život a nepotkáte tady miliony nechutně zamilovaných novomanželských párů
jako na Gali Meno (bůh ví proč, hodně novomanželů chce strávit 14 dní na
poloopuštěném ostrově, často bez elektřiny, dobré koupelny a navíc bez alkoholu :D).
Na Gili se logicky dostanete jenom lodí. Lodí, která s sebou mlátí a hází.
Lodí, ve který se vám bude chtít zvracet, ale není kam. Má jen okýnka. A záchod je
pořád obsazený a i kdyby nebyl, k tomuhle obličej strčit nechcete. Můžete
jet i na střeše, tam to s blitím taky nevidím slibně. Já bych raději měsíc
nejedla a koupila si cestu vrtulníkem, kdybych nebyla žrout obecný. Nekupujte lístky v hotelích, cena jde
usmlouvat na ulici až o polovinu.
 |
| Těsně před tím, než jsem jen silou vůle držela vnitřnosti uvnitř. |
Měla bych taky zmínit, že na Bali i Gili
v době odlivu prostě hodně, hodně, hodně klesne voda. Takže každý den, cca půl
dne, máte pláž o několik desítek metrů větší. Taky na dně není žádný píseček,
ale korály. Takže staré gumové botky do vody z Chorvatska tradáááá, se
vracejí z propadliště dějin. Nebo můžete jako já chodit do moře
v ploutvích pozadu. Je to opruz, ale ty vypracovaný krční svaly
z neustálého otáčení stojí za to :D Když jsem se konečně dostala do vody,
byla jsem z potápění, čtěte šnorchlování, trochu zklamaná. Nechápejte mne
zle, ale já už se v Asii potápěla v národním parku, a ty ryby a
korály jsou všude stejný.
Ale pak to přišlo, spíš připlavalo......želva!!! Živá
želva!!
Neochočená!! Byla tak nádherná, dokonalá a elegantní, a díky bohu taky bezzubá. :D Jsem asi první člověk na světě, který málem utopil mořskou želvu. Ona se totiž jednou za čas musí nadechnout na hladině, a když jí stolkuje obrovská Gábina s gigantickým brčkem v puse, trochu se bojí. Naštěstí mi to došlo. Milovníci zvířat klid, ona vydrží až 30 minut! Takže želva žije, je v pohodě, celá a s plícema plnýma vzduchu.
 |
| My tři :P |
Kdo ale nebyl v pohodě, jsem byla já! Řekněme, že mi úplně nesedla dešťová voda, která tekla ve sprše. Lehce jsem totiž odignorovala nápisy: Nepít s velkým vykřičníkem. Já sem přeci žila půl roku v Asii, já mám azbestový žaludek...... No očividně nemám! Jsem si vědoma, že to není zrovna pěkné téma, ale v Asii to nikoho nemine. Tak vám prozradím sladké tajemství: Kupte si místní léky. Já osobně je nazývám Betonárka, jestli si rozumíme :D
 |
| Pláž v Kutě, tady jsem ukázala svůj sportovní talent :D |
Naše poslední naplánovaná zastávka byla opět na
Bali, v Kutě. Rozhodně se nejedná o osamělé pláže, s palmama a bez
lidí. Kuta je Španělsko.....široké písčité pláže, bez stromů, miliony plážových
prodavačů, za všechno je nějaký poplatek atd. Prostě na válení a odpočinek
opravdu nic pěkného. Ale na co je to dokonalé.....na surfování (a co
s sebou přináší serfování? Surfařééé).
Najali jsme si učitele, těžko říct, zda uměl serfovat. Chvilku jsme se
váleli na písku jako ryby na suchu a překonávali imaginární vlny a pak jsem šli
na to. Surfováním se to nazvat nedá! Sejmula mě asi tak každá 2. vlna, 10x mě
přetáhlo vlastní prkno a vypila jsem hektolitry slané vody (která uplně nedělá dobře
na ten zabetonovaný žaludek). Taky přece frajerka nebudu jezdit v tričku,
jako všichni ostatní... takže jsem měla totálně odřené břicho (na to slaná voda
taky nedělá dobře). Párkrát jsem se ale postavila a můj životní výkon můžete
vidět na videu níže. :P A víte co, byl to naprosto dokonalý zážitek..... párkrát
se mi ve vlnách rozvázaly plavky, takže to byl zážitek i pro další lidi. :D
Byla to moje premiéra, ale protože
jsem drsná snowborďačka očekávala jsem, že za hoďku už budu projíždět tunely ve
vlnách.
Poslední dva dny nám zkazila informace o výbuchu
sopky na vedlejším ostrově. Sopka čoudila přímo na letiště na Bali a tím pádem
zavřeli letiště. Nastalo období neustálého sledování poryvů větru, z přítele se
stala rosnička Voldánová. Místo krátkého
letu jsme vystřídaly hned několik dopravních prostředků a strávily na cestě o
20 hodin déle, ale co, aspoň jsem se seznámila s pár kamioňáky při čekání
na trajekt. :D
I přes ten únavný konec, tahle dovolená byla
prostě a jednoduše ÚŽASNÁ. Všechny vnější i vnitřní jizvy už jsou zahojeny a
zůstaly jen skvělé vzpomínky na jedno z nějkrásnějších míst, které jsem kdy viděla. A to já jsem vážně velký
kritik. :P
Tak zase příště u jiné cesty :)
Vaše cestovatelka, G.
P.s. a jako bonus pro vás mám dneska i video :)
 |
| lehce unešená...a dokonale šťastná |
0 komentářů
Děkujeme za tvůj komentář!