Jsme tady spolu už víc jak rok. A přes to toho o nmě víte vlastně dost málo. Do téhle doby jste mohli poznat maximálně můj styl oblékání, ve kterém skoro vždycky vítězí pohodlí a pak možná to, že mám sestru (kdo nepochytil tuhle informaci, tak není zarytý fanoušek našeho blogu a já o nemám ráda). Pár věcí z osobního života jsem prozradila už v článcích z MY DIARY, ale to, že jsem na svatbě nechytla kytku, vás o mně asi moc neřekne.. Tak jsem se rozhodla, že je načase vám trošku rozšířit obzory. Alespoň, co se mé osoby týče.  

Miluju Maxipsa Fíka

Nerada nosím podpatky

Nesnáším aerobik

Jako malá jsem byla víc jako kluk

Miluju Paříž

Věřím na nadpřirozenost

Bojím se velkých psů

Umím malovat

Miluju černou

Včera jsem oslavila svoje čtvrt století. Bože, to zní vážně děsně. Takže znova - včera jsem oslavila svoje 25. narozeniny. Dostala jsem strašně krásných přání, dárků a nádhernou oslavu s mými nejbližšími. Za to všechno ještě jednou všem děkuju.

• osamostatnění aneb už bydlím sama (teda s Martinem) a zjišťuji, že se to doma samo neuklidí, prádlo se sice jakžtakž samo vypere, ale žehlení už je zase na vás. Každopádně za ty roky jsem začala nenávidět košile, ačkoliv se mi tak děsně líbí, když je někdo nosí. To žehlení je prostě děs! / Do budoucna chci mít uklízečku a věci budu nosit do čistírny. :D Zatím začínám na tom, že jsem k Vánocům dostala super napařovací žehličku, se kterou by se měly košile žehlit jedna báseň. Tak do začátku dobrý ne? 
• už se neberu zase tak moc vážně a dokážu si ze sebe udělat srandu. Například už mi nevadí, když někdo  (v poslední řadě hlavně ségra - viz náš fb) zveřejní moje fail videa. / Do budoucna se nechci brát vážně ještě víc. Nebýt taková konzerva a klidně řvát i na veřejnosti.
• za 5 let se lehce změnilo i moje jméno. Nejdřív na Bc. a pak na Mgr. / A jedeme dál. Teď mám zálusk na PhDr.
• pracovala jsem za tu dobu asi ve třech firmách. Každá úplně jiná. Zkušenosti k nezaplacení. / Chci si založit firmu vlastní, kde bych byla svým vlastním pánem. Na druhou stranu, kdo by to nechtěl, co?
• odehrál se první rozhovor s kamarádkami o svatbě a dětech. A to je fakt známka stárnutí. / Tady je budoucnost jasná. Bude svatba  a budou děti. Někdy.
• už nechci psa. Nejenom, že bych neměla čas se o něj starat, ale ke všemu komu by se chtělo venčit v zimě. / Psa si pořídím až budu mít víc času nebo děti, které ho budou venčit. :D
• už nechci ani kočku. / To fakt nechci.
• jsou tu i negativní změny. Čím víc vám je, tím těžší je se udržet v kondici. Kde jsou ty časy, kdy jsem pořád večeřela mekáč a byla jak proutek… / Do budoucna se budu dál držet zdravé stravy, s kterou jsem teď začala a budu víc cvičit. FAKT! SLIBUJU!
• za ty roky jsem taky zjistila, že nemá cenu se obklopovat lidma, který vás akorát vycucnou a nejsou to opravdoví přátelé. O to víc si pak vážím těch, kteří vás vždycky podrží a je na ně spoleh. / Do budoucna na tomhle nehodlám nic měnit. Maximálně přitvrdím.
• asi po těch letech i přicházím na to, že všechno jde, když se chce. A když si za tím půjdete, prostě to musí vyjít. / Tohle bych si do budoucna ráda ověřila. Třeba budu mít tu firmu. :D

• změnilo se pár mých špatných vlastností. A když už se vyloženě nezměnily, tak o nich alespoň vím a snažím se na nich pracovat. Díky Máťo za trpělivost. :) / Do budoucna chci být ještě víc boží.